VE STÍNU LÍBEZNĚJŠÍCH PROSTOR

V letošním roce se událo na tomto místě mnoho změn a jsem rád, že jsem mohl přidat pomocnou ruku. Přibyly informační nástěnky, opravila se branka u fary a hlavní brána, nahodila se část vnitřní ohradní zdi (ke škole), vybudované na konci minulého století a v neposlední řadě probíhá digitalizace, respektive přidávání fotografií hrobů do databáze Billion Graves. Jsem rád že se toto místo opět stává důstojným svému účelu. Na druhou stranu mě mrzí, že nadšení nesdílí ti, kteří by měli a aktivity ohledně oprav jim zjevně leží tak trochu v žaludku. Ano, pochopili jste správně, mluvím o hřbitově ve Zbýšově. Místě, které dříve či později budeme potřebovat úplně všichni.

Podle knihy „Vesnice“ od historika Vlastimila Vondrušky se hřbitovy začínají u vesnických kostelů zakládat v období husitských válek, kdy začalo být nemyslitelné, aby byl člověk (křesťan) pohřben mimo posvěcenou půdu. Pravděpodobně v této době (tedy v 15. století) mohl vzniknout i náš hřbitov. Již od středověku se hřbitovy ohrazovaly kamennými zdmi z praktických důvodů, bránilo to hroby proti divé zvěři . Od renesance (v Čechách cca 16. století) se začíná objevovat trend zřizování a stěhování hřbitovů mimo zástavbu obce. Definitivní konec hřbitovů v zástavbě obce a mimo zdroje pitné vody přinesly josefínské reformy. Možná se pozastavujete nad tím, jak je možné, že hřbitov ve Zbýšově je v centru obce. Důvod je až překvapivě prostý. Zbýšov, jak ho známe dnes, v té době nebyl tak velký a kostel stál prakticky za vsí, respektive na okraji, za hospodářským dvorem na nejvyšším místě. 18. století přináší i jistou změnu v kultuře pohřbívání. Nezakryté hroby v podobě rovu hlíny označené dřevěným křížem začínají nahrazovat hroby s litinovými kříži s informačními tabulkami či (od 19. století) kamenné náhrobky.

Ve stínu kostela v rohu hřbitova stojí stavba, která je nejstarší dosud stojící stavbou v areálu. Jedná se o márnici, kterou najdeme už v indikační skice stabilního katastru z roku 1838 (starší podrobnou mapu jsem nenašel). Tato stavba časem ztratila svůj původní účel, což se bohužel podepsalo na jejím stavu. Interiér dnes připomíná skladiště a nedostatek světla při počtu děr ve střeše jistě nehrozí, trochu škoda nemyslíte?

Děkuji všem, kteří se podílejí na opravách a uvědomují si, že „hřbitov není odkladiště, ale pohřebiště!“

vstupní brána po renovaci

interiér márnice

Článek uveřejněn ve Zpravodaji číslo 3/2021.

Autor: Roman Mičián.