PŘÍBĚH Z KVĚTNA 1945

Dokumentů, které událost popisují, je hned několik a každý přichází s trochu jiným pohledem. Dovolte mi Vám představit příběh na základě vzpomínek z dětství Milana Novotného a zápisu zbýšovské kroniky vedené v té době řídícím učitelem Aloisem Ryšánem.

PŘÍBĚH Z KVĚTNA 1945

Blíží se konec války a v opatovické škole jíž šest let žije rodina Novotných, řídící učitel Ladislav Novotný, jeho žena a devítiletý syn. Pan řídící v sobě nezapře sokola, ani aktivního českého vlastence. Je zapojený i v odboji, spolupracuje s partizánskou brigádou Mistra Jana Husa.

V sobotu 5. května vypuká Pražské povstání a rušno je i u nás. Dopoledne si pan řídicí bere svou pistoli a německý samopal, ukazuje je svému překvapenému synovy a vyráží pryč z domu. Ve Zbýšově tou dobou (podle kroniky v 10:30) na návsi zastavuje vůz čáslavských hasičů, posádka vozu sděluje radostnou zprávu: „je konec války, jsme svobodni, vlajky na domy“. Po chvíli se již na jarním slunci třepotají v oknech první československé vlajky. Do hasičského auta přisedají Ladislav Kryl, Emil Říha a odjíždějí směrem k Chvalovicím. Okolo 11. hodiny se vrací ze samoty Cihelna, která leží u Chválovického rybníka, společně s poručíkem Civínem z Kolína a několika Rusy. Skupina nemá žádných zbraní, a tak první cesta vede na četnickou stanici, kde jsou zbraně zabaveny a velitel stanice strážmistr Beran je partyzánům dává k dispozici. Okolo poledne je zabaveno i osobní auto místnímu lékaři Václavu Štaffovi. Poštmistr Ladislav Kryl je v telefonickém spojení s Vlkančí a Čáslaví. Čáslav volá o pomoc, a tak do zabaveného lékařova auta nasedají hasiči ze Šebestěnic vyzbrojeni brokovnicemi. Auto čáslavských hasičů je již taktéž plně obsazeno a auta vyjíždějí na pomoc. Dojedou ovšem jen do Žák, kde jsou varováni před situací v Čáslavi a vrací se raději zpět.

K večeru je poštmistr Kryl stále ve spojení. Vlkaneč mu hlásí, že malá německá posádka vojáků v obci složila zbraně a lidé si je rozebírají. Na zbýšovské návsi se rozpoutává dlouhá porada našich mužů, která skončí rozkazem „Do Vlkanče pro zbraně“. Na návsi mimo skupiny „dobrovolců“ stojí autobus Emila Říhy a vozy lékaře Štaffy a opatovického starosty Cholta. Do Štaffova auta nasedá jako šofér Bedřich Musílek (starosta Zbýšova a obchodník) dále partyzán Ivan Andrejevič Klejmontov, listonoš František Lejček a strážmistr Václav Beran. Do druhého vozu usedá jako šofér Josef Cholt (starosta Opatovic a poručík v záloze), Jan Pospíšil z Chvalovic, Ladislav Novotný (řídící učitel a nadporučík v záloze) a strojník Josef Vožický z Opatovic. Auta se rozjíždějí směrem na Vlkaneč.

Ve Vlkanči se ovšem mění situace, službu konající voják na nádraží zastavuje jeden z transportů německého vojska (celkem asi 350 příslušníků SS a Wermachtu). Po krátké rozmluvě vojáka s velením transportu je vydán rozkaz : „Vystoupit, obsadit obec, která musí zbraně ihned vrátit“. Do této situace vjíždí do Vlkanče nic netušící první auto, které měl varovat jeden z Vlkanečských mužů, který se ze strachu raději schoval doma. Před mostem je auto zastaveno, naši jsou odzbrojeni a zajati. Řidič druhého vozu Cholt, když vidí, co se děje asi 150 metrů před ním, zastavuje u třetího domku při levé straně a všichni rychle vyskakují, probíhají dvorem, zahrádkou, kde odhazují zbraně a dostávají se za ploty na luka (dnešní fotbalové hřiště). Od obce je na ně několikrát vystřeleno. Cholt je zasažen do zad, padá mrtev k zemi, ostatní padají , aby si chránili život. Tři přeživší jsou společně s posádkou prvního auta odvedeni k nádraží, jsou zběžně vyslechnuti, naštěstí Ivan nepromluvil. Rus! To by byl konec se všemi. Výslech vedoucí nižší důstojník trvá na okamžitém zastřelení. U zdi skladiště jsou již s rukama vzhůru připraveni k exekuci: Václav Beran, František Lejček, Bedřich Musílek, Jan Pospíšil, Josef Vožický, Ladislav Novotný, Ivan Andrejevič Klejmontov a dva obyvatelé Vlkanče Antonín Malina (zaměstnanec drah), Jaroslav Havel (rolník). Do věci se ovšem vkládá vyšší důstojník a přednosta stanice Karel Vodrážka, který označí naše jako pořádkovou hlídku, tento čin spolu se smrtí Josefa Cholta, zachrání nakonec naše muže před jistou smrtí. Sedm z osmi se tak i s vozy vrací zpět do Zbýšova. Ještě toho večera je do domovské obce převezen oblíbený starosta, důstojník, Sokol, hospodář a otec dvou dětí Josef Cholt. Čtvrtý den od události je za hojné účasti pochován na opatovickém hřbitově. ,,Takto tragicky končí u nás první den revoluce. Smrt Choltova je nám výstražným napomenutím pro dny příští“.

škola v Opatovicích

náves ve Zbýšově

místo zasažení J. Cholta

místo zbouraného skladiště na nádraží ve Vlkanči

Článek uveřejněn ve Zpravodaji číslo 1/2021.

Autor: Roman Mičián.